Historie a současnost farního kostela Povýšení sv. Kříže
Doba vzniku Zruče je neznámá, lze však předpokládat, že k založení obce i kostela došlo v průběhu 12. nebo 13. stol. Kolonizačním centrem pro náš kraj byl v té době benediktinský klášter v Sázavě.
První písemná zmínka o Zruči a tedy i o kostelu je však až z roku 1334. Tato písemná zmínka se týká darování patronátního práva (právo ustanovovat faráře nebo administrátora) rytířem Jindřichem ze Zruče křížovníkům v Praze (řád založený sv. Anežkou Českou pro péči o nemocné). Vzhledem k tomu, že se o kostele píše již jako o farním, čemuž musel předcházet určitý kulturně-historický vývoj, lze takto potvrdit výše uvedenou hypotézu o době vzniku města a kostela.
Farní kostel je jednolodní stavba s věží, ke které byly postupem času přistavěny kaple, sakristie a oratoř. Kostel byl postaven v pozdně románském nebo raně gotickém slohu. Kostel stejně jako město postihlo za dobu své existence mnoho pohrom. A tak se z původní stavby dochovaly pouze obvodové zdi lodi a věže. Věž byla původně o jednu až dvě třetiny vyšší a tvořila tak významnou dominantu města. Bohužel po některé z katastrof již nebyla obnovena ve své původní velikosti a o její původní výšce svědčí šíře stěn.
Z období gotiky se v kostele dochoval lomený vítězný oblouk, původní vchod, který se dnes nachází uvnitř kaple Božího hrobu a křížová klenba v presbytáři kostela. Bohužel se nedochoval strop na lodi, který se zřítil po požáru roku 1781.
Během husitských náboženských válek se majitelé Zruče přidali ke straně kališné a podle toho si také dosazovali duchovní správce. Avšak již během druhé poloviny 15. nebo v 16. století kostel zpustl a fara zůstala neobsazena. Nejbližší duchovní správa sídlila v Ledči nad Sázavou, která spadala pod správu utrakvistické konzistoře v Praze.
Ke změně poměrů a duchovní i materiální obnově farnosti došlo až po bitvě na Bílé hoře (1620), kde byli poraženi "čeští" stavové. Nutno poznamenat, že čeští nemá přímou spojitost s národností stavů, ale s územím. Vůdci stavovského povstání byli z velké části národnosti německé. Dalším omylem je prezentace této války jako náboženského střetu. Mezi vzbouřenými stavy byli jak protestanti tak katolíci a v císařské armádě to vypadalo podobně. Nicméně výsledkem války bylo aplikování pravidla rozšířeného v Říši římské národa německého (formálně tam spadalo České království již od Přemyslovců) "cuius regio tuus religilio" (čí země toho víra). Aplikace tohoto pravidla vedla k vypuzení všech protestantských duchovních a svobodné obyvatelstvo si mohlo vybrat, zda odejde nebo přijme katolickou víru.
Vzhledem k nedostatku duchovních, zpustošení kostela i fary a pokračování Třicetileté války, trvalo ještě třicet let než byl ve Zruči ustanoven farář. Během této doby i v letech následujících v duchovní správě vypomáhali jezuité z Kutné Hory. Je třeba poznamenat, že násilné obracení na víru v duchu děl 19. stol. nemá se skutečností, až na některé excesy, nic společného, stejně tak jako mnoho pověstí o působení jezuitů.
Od roku 1654 až do dnešních dnů (350 let) má farnost svého kněze a v kostele se konají pravidelně bohoslužby. Během 17. nebo 18. století byly ke kostelu přistavěny kaple a sakristie. O vybavení kostela do počátku 17. století se nedochovaly žádné zprávy. Došlo také k pořízení nového vybavení kostela, které však vzalo za své při požáru roku 1781. Při požárech vzal za své také archiv a proto jsou naše informace o historii města a kostela velice kusé.
Po požáru byl kostel vybaven rokokovými oltáři, ostatní vybavení kostela se pořizovalo postupně. Do kostela byly v roce 1831 pořízeny varhany od varhanáře Waltera, které byly v roce 1892 přemístěny do filiálního kostela v Hodkově a nahrazeny romantickým nástrojem od fy. Em. Š. Petr z Prahy s 1 manuálem a 8 rejstříky.
Od roku 1896 do roku 1930 byl farářem ve Zruči P. Peměkl, který se svým neúnavným úsilím zasloužil o zvelebení farního kostela. V roce 1897 nechal kostel vymalovat a z té doby pravděpodobně pocházejí obrazy andělů po stranách hlavního lomeného oblouku držící stuhu na níž je napsáno: " V Kříži je naděje, spása a vzkříšení naše." Roku 1898 byl do kostela pořízen nový šestiramenný lustr. Roku 1900 byla do presbytáře pořízena nová skleněná okna od firmy J. Kryšpín. 1910 byla darována patronátní paní kostelu kopie Murillovy Madony, jež byla umístěna na Mariánský oltář. V roce 1913 byl do té doby úzký hlavní vchod do kostela rozšířen a opatřen pseudorománským portálem. V témže roce byla pořízena nová zpovědnice. Dále byly v roce 1913 opraveny všechny oltáře a na hlavní oltář vedle sanctuaria dány deskové obrazy sv. Cyrila, sv. Metoda, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Roku 1914 byla odstraněna původní kazatelna z roku 1806 a byla nahrazena novou zhotovenou řezbářem Janem Novákem ve slohu pseudobarokním. Roku 1914 daroval pan farář Peměkl kostelu barevná okna (4 velká do chrámové lodi a 2 menší do kaple sv. Jana). Dále pak byly do oken v presbytáři vsazeny 2 medailony s obrazy sv. Václava a sv. Ludmily od malíře Liebschera. Roku 1916 byly rekvírovány 3 zvony z roku 1790. Dále pak byly kostelním varhanám v roce 1918 vyjmuty píšťaly. Roku 1923 daroval baron Schebek kostelu zvon "poledník" o hmotnosti 360 kg. Na zvonu byl reliéfní obraz Povýšení sv. Kříže a věnování: "Řím-katolickým bohoslužbám věnován patronem Janem z rodu šlechticů ze Schebků a jeho chotí Idou roz. svobodnou paní z Fűrstenbergů r. 1922." Druhý zvon věnoval v témže roce kostelu pan děkan Peměkl. Vážil 115 kg a bylo na něm věnování: "Ave Maria! Věnoval ř-katol. děkan ve Zruči A. Peměkl. Následujícího roku byly opraveny varhany a v roce 1926 byl zevně opraven kostel i fara. Elektrifikace kostela byla provedena v roce 1929.
Roku 1933 darovala sestra pana děkana, Božena Peměklová kostelu sochu sv. Terezičky, kterou zhotovil řezbář Charvát z Kutné Hory. Roku 1936 byl pořízen nový Boží Hrob. Třetí zvon byl pořízen v roce 1938 k poctě patrona české zemně sv. Václava. Na zvonu byl obraz světce a nápis: "Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám, ni budoucím." Již v následujícím roce 1939 byl německou správou zabaven zvon sv. Václava a Povýšení sv. Kříže.
Po válce byly za působení P. Majsnera provedeny v kostele některé velice nešťastné zásahy. Z kostela byly např. odstraněny 2 rokokové oltáře, kazatelna byla dána na zem, na zeď byla namalována freska Marnotratného syna v duchu své doby.
Po nástupu P. Jaroslava Konečného v roce 1999 začala postupná obnova kostela a záchrana dochovaných částí mobiliáře, která pokračuje do současné doby.
Po stavební stránce se již podařilo odvodnit kostel, pokrýt jej novou krytinou a obnovit část fasády. Zbývá dokončit fasádu z jižní strany, obnovit barokní márnici a některé další méně viditelné opravy (strop kaple, podlahu kůru, atd.)
Lze říci, že v interiéru kostela došlo skutečně k radikální proměně. Byl obnoven hlavní oltář Povýšení sv. Kříže, na němž jsou uloženy relikviáře s ostatky sv. Lucida (římský prvomučedník), sv. Prokopa, sv. Benedikta (mučedník polský) a bl. Hroznaty. V presbytáři byl také umístěn barokní triptych umučení Páně. Na evangelijní straně od oltáře v bývalé panské oratoři byly umístěny varhany Mathiase Waltera z roku 1831, které stály do roku 1892 na hlavním kůru kostela a poté byly přemístěny do filiálního kostela sv. Václava v Hodkově. V Hodkově se varhany dostaly na pokraj zkázy, proto P. Konečný, se souhlasem pracovníků památkové péče, v roce 2003 rozhodl o jejich restaurování a transferu zpět do Zruče nad Sázavou.
Pseudobarokní kazatelna byla restaurována a vrátila se na své původní místo. Byly také restaurovány postranní rokokové oltáře P. Marie a sv. Aloise, které se následně také vrátily na svá původní místa po stranách vítězného oblouku. Dále byla zamalována freska „Návrat marnotratného syna“ a na její místo byl zavěšen barokní obraz sv. Augustina.
V roce 2009 byla podepsána smlouva s p. varhanářem Valentou na obnovu velkých barokních varhan Jana Jiřího Španěla, jež budou umístěny na hlavním kůru kostela. Tento výjimečný nástroj bude nejen vhodným doplněním původního barokního a rokokového mobiliáře, ale především nástrojem vhodným pro koncertní využití a umožní rozšíření využití reprezentativního prostoru kostela Povýšení sv. Kříže.